Simek & Grossmann Vychovny Koncert Lyrics

Přední pedagogové jsou zajedno v tom, že při výuce je nejlépe spojit teorii s praxí, neboli
oživit suchopárný výklad názornou akcí. Součástí hudební výchovy ve školách jsou proto tradiční
návštěvy koncertů, hudebních muzeí a rodných domků velkých mistrů. Nutno však přiznat,
že tyto akce nedosahují u učitelů té obliby jako u žactva. Repertoár výchovných koncertů
nebývá totiž příliš často měněn, a tak stejné tóny houslí slyšívá zasloužilý pedagog během své
praxe mnohdy až stopadesátkrát, a to v něm, i když se vzpírá, musí zanechat trvalé následky. My jsme
je alespoň na svém učiteli Vítu Machovci zřetelně pozorovali. A nyní, ne že bychom mu to přáli,
se měl jeho stav opět o trochu zhoršit. Výchovný koncert z houslových a violoncellových
skladeb byl pro naši školu naplánován na březen.

Když se o tom Machovec dověděl v hodině z oběžníku, rozplakal se. Později nám tvrdil, že dojetím,
ale my dobře věděli, že šlo o šok, což se projevilo tím že žákyni, která oběžník přinesla,
dal spropitné a nechal po ní pozdravovat kuchaře. Stav, ve kterém se Machovec od té chvíle
nacházel, lze směle nazvat hlubokou depresí. Často během výkladu upadal do letargie a jeho
rty beze smyslu ševelily: "Koncert, koncert." O přestávkách ve sborovně se pak
pečlivě vyhýbal setkání s učitelkou Bezděčnou, jejíž postava na první pohled
připomínala harfu. Všechny okolnosti skutečně nasvědčovaly tomu, že letošní koncert bude pro
Machovce utrpením. Už při vybírání peněz na umělce a jízdné neměl štěstí a záhadně se mu
nedostávalo 16,20. Zbývající obnos mu pak byl během oběda ve školní jídelně kýmsi ukraden.
Když to Machovec zjistil, vstal od roštěnky a zavolal Veřejnou bezpečnost. Ta nenašla ani
peníze, ani roštěnku a navíc dlouho do noci učitele vyslýchala, nejde-li o zpronevěru.

Ve středu před koncertem upustil Machovec v naší třídě ve své hodině od výkladu a uděloval nám
poučení ohledně výpravy na Žofín: "Uvědomte si," řekl, vzpomenuv na ztracené peníze,
"že letos jste v tramvaji i na koncertě mými hosty, a vyzývám vás tedy, abyste se podle toho
chovali. Umělci jsou jemní lidé a v rukou drží drahocenné nástroje, mnohdy italské. Kromě toho se
potřebují k produkci vrcholně soustředit, což vyžaduje ticho. Proto si Vlach, Procházka a Táč
sednou vedle mne, a budou-li hýkat jako v hodinách kolegyně Kolenaté, vyvedu je ze sálu
a zmlátím je ještě na ostrůvku." Po krátkém selhání řeči nahlédl Machovec do abecedy a pokračoval:
"Sejdeme se v 8 hodin ráno před školou. Přijdete svátečně oděni a upraveni. Neznamená to ovšem,
že Emerová se zlije tou lacinou voňavkou, po které se panu inspektorovi při vánoční nadílce
udělalo špatně. A co je nejdůležitější, Vycpálek nechá výjimečně pro tentokrát doma prak,
což osobně zkontroluji."

V den koncertu dostoupila Machovcova nervozita vrcholu. Rozloučiv se s manželkou slovy:
"Nazdar, Karle," zamířil ke škole, kde jsme ho již očekávali. Po přísné osobní prohlídce nás
všech se učitel částečně uklidnil. Řvouni Vlach, Procházka a Táč byli nastydlí a stěží
zašeptali pozdrav. Vycpálkův prak pak nikdo neukrýval a obávaný střelec sám neměl žádného
zavazadla kromě síťovky s kapesníkem a vánočkou ke svačině, kterou se, jak Machovec vtipně
poznamenal, dá střílet těžko. Když pak třídní ještě zběžně přičichl k Emerové, odvedl nás na
tramvaj. Ten den zrovna nejezdily elektriky nejplynuleji. Asi k ránu sprchlo, a tak první
relativně prázdný vůz přijel právě v okamžiku, kdy na Žofíne začínal koncert. Z tohoto důvodu
vstoupila naše třída se svým hostitelem Machovcem do koncertního sálu o dvacet minut
později, z čehož pořadatelé neměli přílišnou radost. Je pravda, že po nás přišly ještě
tři třídy, ale sedaly si daleko tišeji. Navíc Machovec, jemuž osud a žák Procházka přistrčil
třínohou židli, byl po pádu pranýřován virtuosem z pódia, že se na koncert dostavil opilý.

Učitel se nezmohl na slovo odporu. Sedl si rychle na novou židli a tvářil se jako uličník
přistižený při týrání zvířat. Začali jsme pojednou se svým třídním cít__. Plešatý umělec se
totiž na něho znovu vyzývavě zadíval a zaburácel: "Tak, odpovězte člověče, když vás
kárám!" Místo Machovce odpověděl nečekaně Vycpálek. Vyndal ze síťovky vánočku, zručně ji
rozlomil a objevil se nádherný kovový prak s gumou číslo 6, která dokáže metnout i dlažku.
Nadělat z vánočky koule zvící kachních vajec bylo pro Vycpálkovy sousedy dílem okamžiku.
A pak již střelcovy ruce proměnily gumu a drát v zákeřný kulomet. Právě když virtuos,
vědom si toho, že uchvátil dívky v sále vysokými tóny svých houslí, hodlal zvýšit popularitu
dalšími šprýmy na úkor nebohého Machovce, začalo mu pleskat těsto o nahou hlavu. Výchovný koncert
tak vzal nečekaný obrat. Konferenciér, který v podobné situaci asi nebyl nováčkem,
rychle vyšel k mikrofonu a koncert ukončil, dávaje tím virtuosovi možnost důstojného ústupu.

Umělec, snad že byl příliš mlád, to nepochopil. Snad se nechtěl vzdát úspěchu u děvčat, snad ho
rozzuřila patka vánočky, která zasáhla housle a vychýlila kobylku ze směru daného mistrem
houslařem. Kryje se notovým materiálem, přibrousil třemi tahy nože smyčec do vražedné špice a pak,
používaje houslí jako štítu, vrhl se z pódia směrem k Vycpálkovi. V tu chvíli Vlach, Procházka a Táč
zapomněli na nachlazení a rozhýkali se do neuvěřitelné síly. Mistr překvapen
disharmonickým zvukem, který z konzervatoře neznal, se na okamžik zarazil. To stačilo
Vycpálkovi k tomu, aby znovu nabil. Skvělá rána pod nohy způsobila umělcův pád. Na zemi
ten člověk ztratil poslední špetku rozumu. Těžce se zvedl a jako robot zkázy postupoval metr
za metrem vpřed. Legrace končila. Pod údery houslí jsme opouštěli bojiště. Náš kamarád stál proti
umělci jako králík proti kobře a jeho konec se zdál být dílem okamžiku. Vystřelil sice ještě po
houslistovi zmuchlanou síťovku, ale sám nevěřil v účinek této rány. Náhle pomohlo samo nebe, či
lépe řečeno Emerová. Přiskočila k bezbrannému střelci a podala mu jakousi malou tajuplnou lahvičku.
Vycpálek pochopil a vzápětí se lahvička roztříštila o tělo houslí. Laciná voňavka podruhé
slavila úspěch. Umělec, stejně jako loni inspektor, okamžitě omdlel. Sál ulehčeně vydechl.

Vycházeli jsme ze síně s pocitem vítězů. A když ještě třídní Machovec jakoby mimoděk rozšlápl
mistrovy housle a otočil se na nich podpatkem, pochopili jsme, že tentokráte nevyvodí ze střelby
prakem žádné důsledky.